9. kolo: FC Pajzovna vs. La Plate de Cunde
1.6. 20:15 PO Pajzovna - G.I.C La Plate de Cunde hř.: Motorlet1
3:3(1:1)
Zápas proti La Plate jsme odehráli poprvé na domácí půdě, nikoli na hřišti soupeře, tedy na Opatově. Před zápasem se do sestavy vrátili naši marodi Honza, Petr Musil a náš nejlepší střelec Bláža, jehož důraz vždy platí. Sestava tedy vypadala silně a to ve složení: Koubič – Vosa, Tomáš, Petr Musil – Maty, Honza – Světlo, Bláža.
Před zápasem se přes hřiště přehnalo pár dešťových kapek, které nám kromě zvýšení vlhkosti vzduchu měly přinést i body, které jsme potřebovali pro jistotu záchrany. Příjemné počasí nám pokazil dojem ze hřiště, které bylo nepochopitelně přelajnováno a hřiště tak bylo ohraničeno kužely místo lajnových čar. Brankáři měli stíženou situaci tím, že vápno ani nebylo rovněž vyznačeno, a tak se brankáři řídili pouze svým instinktem, podobným, který v sobě skrývá pouze Anthony Hopkins.
Rada starších mohla za jednou z branek sledovalo zajímavé utkání, které odstartovalo držením balónu na kopačkách La Plate, s nimiž máme dlouhodobě zápornou bilanci a ještě se nám je nepodařilo porazit, ačkoliv jsme k tomu měli jednou již blízko. Zápasy, které jsou každoročně vyhecované lemuje vždy řada soubojů, které jsou doprovázeny fotbalovou kominace, která je vedena jako dáma na tanečním parketě. Po desetiminutovém oťukování jsme poprvé udeřili, když Bláža se dostal přes obránce a krásně naservíroval před branku Vosovi, jenž vsítil svůj první gól sezóny levou tkaničkou své pravé boty. Soupeř však v zápase nezaostával a zaslouženě vyrovnal. A to ve chvíli, kdy David ztratil balón stejně jako minulý zápas uprostřed hřiště a dovolil La Plate jednoduše vyrovnat. Na jeho obranu platí ono známé klišé: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A David je právě ten, který zápas chce vždy rozhodnout a nabízí se za každé situace, proto je logické že některé zaváhání přijde. Přesto u něj plusové body prospěšnost pro náš tým převyšuje mnohonásobně. Vyrovnávací brankou skončil i první poločas.
Druhá perioda byla více otevřená, ještě více než Prašná brána a bohužel neplatilo, že kdo do ní vejde, tomu hlava sejde. Ať je to ten nebo ten, po vlastní hrubce se staneš kokotem. A velkou hrubici udělal Vosa, jenž nedůraznou přihrávkou dal špeka svému spoluhráči ( podíl masa menší než v libovém párku od Vietnamců z Kněževsi ). Soupeř toto zaváhání potrestal a šel do vedení. I my však mohli záhy vyrovnat, a to když Vosa udržel obránce na zádech a našel před brankou střílenou přihrávkou Blážu, jehož nové kopačky svůj první gól nezaznamenaly. Ale, kdy to nejde nohou, jde to hlavou. A tak si oba hráči spolupráci zopakovali po rychle zahraném autu a Bláža si krásným výskokem naskočil a trkancem alá šumavská koza zahrál na housle brankáře – to je mi ale virtuóz. Zápas plný obratů, ale nekončil, a to když Maty výborným napadáním donutil soupeř k vlastnímu gólu. Maty – Metal rocks !
V zádu výborně hrající Petr Musil si dirigoval obranu, byl vždy tam, kde měl. Hlavičku neprohrál, a tak jsme nadále drželi naději na vítězství. To bohužel nepřišlo, neboť útočník soupeře, který každou sezónu nabere minimálně jedno kilo se obtočil kolem Honzy jako cukrová vata kolem spirály a bylo rázem vyrovnáno.
V posledních třech minutách jsme přečkali standartní situaci a málem ještě vyhráli, kdy po pasu na Pirlův způsob vyslal Tomáš Honzu, který svojí šanci neproměnil a tak zápas skončil spravedlivou dělbou bodů.